Teorie Rozmanitých inteligencí a její využítí ve výuce

Teorie rozmanitých inteligencí byla navržena Howardem Gardnerem (*1943), americkým vývojovým psychologem, v roce 1985 za účelem analýzy a lepšího popsání konceptu inteligence.

Gardner postuloval, že psychometrie (IQ testy) chybně definuje koncept inteligence, když tvrdí, že kognitivní schopnosti, které se měří pomocí IQ testů, spolu nijak nesouvisejí, nebo spolu souvisejí pouze slabě. Teorie například předpokládá, že dítě, které se naučí snadno násobit, nemusí být nutně inteligentnější než dítě, které má s tímto úkolem problémy. Takové dítě 1) se může naučit násobit pomocí jiného přístupu, 2) může excelovat v jiném oboru než je matematika, 3) může chápat proces násobení mnohem fundamentálněji, což může ve výsledku vypadat jako pomalost a skrývat mnohem větší matematický potenciál než u dítěte, které se rychle naučí tabulku násobení nazpaměť, ale nemá žádné hlubší ponětí o procesu násobení samotném.

Gardner původně navrhl seznam sedmi inteligencí, ke kterým později přibyla v roce 1999 zatím poslední naturalistická inteligence. Gardner také uvažoval o zařazení existenciální a morální inteligence, ale nenašel pro tyto typy dostatek důkazů.

Teorie rozmanitých inteligencí má své odpůrce i zastánce. Ačkoliv většina lidí, kteří studují inteligenci, nahlížejí na Gardnerovu teorii spíše jako na hezky znějící fráze než na vědu, někteří učitelé vidí její praktickou hodnotu.

Zastánci této teorie tvrdí, že ačkoliv většina škol je zaměřena z větší části pouze na logickou a slovní inteligenci, existují žáci, kteří v tomto prostředí neprospívají tak, jak by mohli, kdyby jim učitel vytvořil úkoly podle jejich nejlepších schopností. Gardnerova teorie tvrdí, že žákům nejlépe prospívá rozmanitá výuka, ve které učitelé používají širokou škálu různých přístupů a aktivit, aby rozvíjeli všechny žáky a ne jen ty, kteří excelují v logické a slovní inteligenci.

Výtah a překlad

http://www.infed.org/thinkers/gardner.htm
http://www.miresearch.org/mi_theory.html